Od posledního vánočního odvazu na naší domovské tomíkovské chalupě u Pavla se počet sedadel v Kameničáckém autobuse zaplněných velkými klubáky značně zredukoval. To ovšem vůbec nebránilo tomu, aby Andrejka, Tánička, Hanička, Tomík, Ondrášek, Mareček, Pavlínka a Riči společně neprožili bezva víkend. Náš pobyt se určitě nesl v duchu velkých sportovních a pracovních výkonů. Nesmím tedy opomenout naše volejbalová utkání, z nichž nejnapínavější bitvou se stal zápas o skvostný kámen. Překvapivě jej nakonec získal tým ve složení Tánik, Andrejka, Tomík a Ondra. Přičemž nejaktivnějšího hráče zápasu a komentátora zároveň si dovolím vyhlásit až na tomto…blahopřeji Tome.
Kromě volejbalu jsme poprvé v historii našeho pobytu v tomto kraji vyrazili také na tzv. turistický pochod. Na tomto místě je třeba se pochlubit našlapanými 12Km. červená nás zavedla až do Vítkova, kde jsme si dali místní zmrzku, prohlédli katedrálu a udělali pár top snímku. Páteční Večer jsme trávili při bezkonkurenční hře aktivity, kde se mj. projevila nefalšovaná sesterská telepatie mezi mnou a Andrejkou a ten sobotní?? Nyní si vybavuji pouze velmi strategickou hru pešek, vražedné městečko Palarmo a následně jsme zinscenovali pár opravdových vražd ve hře vrah.
Co jsem tu ještě nezmínila a mohlo by se zdát klíčovým pro rozřešení záhady otazníku za nadpisem už snad není příliš podstatné. Každopádně musím říci, že jsme se po příjezdu dostali do poněkud komické situace. Jednoduše jsme počítali jako při posledním brigádě s tím, že jídlo a ubytování bude grátis. Opak se ovšem stal pravdou. Naštěstí máme mnoho přátelských kontaktů a v sobotu ráno nám Lenka s přítelem dovezli auto plné krupičky, kterou nám pak dokonce připravili (děkujeme). Když už jsem se konečně dostala k brigádě prozradím pár našich pracovních úspěchů.
Prvně určitě zmíním kameny. Jednoduše místo, kde po minulém úklidu nezůstal ani kámen na kameni bylo opět šutříky poseto. Pro ty, kterým to snad nedošlo, vítejte v Kaménce…O tuhle část jsem se starala já s Ríčim. Hani a Tani se taky praly s kameny okolo stromků a k tomu ještě bojovaly proti červeným mravencům ledajaké mouše. Ti nejstatnější tahali ze země (odborně) „betonové patky“ a ostatní sázeli blahodárné tůje. Takhle jsme tedy zarobili, zablbli a zarelaxovali. Z mého pohledu to nemělo chybu, fakticky.
Vaše kámoška Pavlínka Štefková