Všechna velká klubčata byla v Klubce kromě Jirky, a asi v 17:15 jsme vyrazili z Klubky na zastávku Šenov náměstí. Jak jsme tam došli potkali jsme se tam s Jirkou a čekali jsme na 28, která nás měla dovést na zastávku Hotel Palace. Odtud jsme šli pěšky asi 15 minutek do divadla Arény, kde jsme šli na Příběhy obyčejného šílenství. Jak jsme tam došli, tak šla Ciny vyřídit naše lístky, měli jsme je pouze za 30 Kč,-, protože jsme měli sedět na schodech a na polštářích. No tak jsme si koupili každý sám za sebe lístečky a měli jsme jít si odložit věci do šatny. Byla tam taková stará paní, položili jsme jí věci na takový kulatý stoleček, ona si vzala bundy, pověsila a dala nám kovový plíšek, na kterém bylo napsané číslo, kde jsme měli bundu. Až si všichni odložili věci šli jsme konečně nahoru po schodech do Arény. Jakmile jsme přišli po dlouhých schodech nahoru, přišli jsme k malému baru, kde se prodávalo nějaké jídlo. čekali jsme až začne představení, někdo šel na balkón, někdo si kupoval jídlo a někdo seděl a čekal. Jak se otevřeli dveře všichni lidi se nahrnuli na hromadu a pomalu mizeli dál si sednout. Ta příjemná paní nám řekla že si máme jít pro polštáře, tak jsme si pro ně šli a potom nás už pustila. Šli jsme po schodech až nahoru, bylo to tam malinké, a sedli jsme si na polštáře úplně nahoře na schodech. Tak začalo představení...
...představení bylo legrační,všichni se tam pořád smáli. Po půlce představení byla přestávka a museli jsme jít pryč, a doteď nevím proč ,no nevadí. Asi po 15 minutách nás tam zase pustili. Zase začala legrace, hodně jsme se nasmáli, ale potom nás už některé boleli zadky. Byl konec a tak jsme rychle šli k šatně.Vzali jsme si bundy, oblékli se a vyrazili na autobus. Byla zima a tma. Dorazili jsme na zastávku a za chvíli nám jel autobus. Nastoupili jsme a jeli, každý byl unavený. Každý vystoupil tam kde chtěl, a tak jsme dorazili domů a šli hned spát...