Je středa odpoledne a před bývalou Základní školou v Šenově už netrpělivě přešlapuje hlouček asi patnácti dětí. S přezůvkami v ruce a se svačinou v baťůžku už se nemůžou dočkat třetí hodiny, kdy začíná jejich oblíbená schůzka. Když konečně přijdou jejich vedoucí, vrhnou se děti do šatny, kde odhodí své boty a nazují papuče. Nakonec s hurónským řevem vyběhnou do prvního patra, kde se nachází jejich klubovna.
Pokud bychom se měli představit, na první pohled by se mohlo zdát, že se nijak nelišíme od běžných kroužků a klubů určených pro děti. Díky přidělenému grantu, který jsme získali účastí v programu Make a Connection a díky městu Šenov, které nám poskytlo nebytové prostory pro realizaci našeho projektu, se nám podařilo vytvořit takovou klubovnu, pro děti ve věku od pěti do třinácti let, kterou jsme si jako malé holky samy přály.
Myšlenka vlastní klubovny vznikla již na základní škole, kdy jsme jako patnáctileté holky podnikaly výlety pro naše mladší sourozence a pro děti z blízkého sousedství. Obzvláště na podzim a v zimě nám bylo líto, že nemáme místo, kde bychom se mohli pravidelně scházet. Náš sen se nám ale zdál, kvůli našemu věku a finanční situaci, nereálný. Naše záměry se však netýkaly jen her a výletů. Rozhodly jsme se pro děti uspořádat neformální stanování, na pozemku jedněch ochotných rodičů. Sehnaly jsme tři velké stany a naše první stanování, hrdě nazvané "tábor", mohlo začít. S odstupem času můžeme říct, že toto první stanování bylo velmi úspěšné. Kromě nových přátel jsme získaly mnoho cenných zkušeností, díky kterým jsme se později vyvarovaly spoustě chyb. Jako děti jsme samy absolvovaly několik táborů, a proto pro nás bylo ohromným zážitkem, zkusit si "vedení" takového malého tábora samy. Rok od roku se naše stanování rozšiřovalo nejen v počtu dní, ale také v počtu členů. To že je naše stanování úspěšné, dokládá také fakt, že se letos chystáme stanovat již po páté. Během těchto pěti let jsme tematicky zavítali nejen do světa detektivních příběhů, ale také do pravěku, k indiánům, do Kocourkova i na cestu kolem světa. Tyto aktivity vyvrcholily žádostí o grant z programu Make a Connection, díky kterému jsme získaly nenahraditelnou klubovnu, kde se s dětmi můžeme setkávat nejen o prázdninách ale hlavně během školního roku.
Klubovna nám byla poskytnuta v budově bývalé Základní školy v Šenově, kde má svou základnu také šenovský Skaut a Pionýr. Velkou výhodou pro naše aktivity je, že přímo v areálu školy se nachází malé hřiště, a na procházky spojené s hrami to do šenovského parku také nemáme daleko.
Škála výběru činností v klubovně je opravdu široká. V podstatě se jedná o jakousi hernu vybavenou společenskými hrami, výtvarnými a sportovními potřebami, ve které si děti přijdou na své. A právě možnost volby je to, co je pro naši Klubku charakteristické. Hlavním znakem našich schůzek je různorodost. Klubkou jsme chtěly vytvořit jakousi alternativu k již zavedeným organizacím, jako je Skaut nebo Junák, které mají svou dlouholetou tradici. Nechceme zpochybňovat přínos těchto organizací (který je určitě velký), ale přece jen v nich přetrvávají určitá pravidla a zákony, které musí členové dodržovat, a které ne zrovna každému musí vyhovovat. A právě proto se snažíme, aby se děti cítily v Klubce, co nejvolněji a abychom jim byly spíše rovnocennými partnery než vedoucími. (Ale nemyslete si, že se jedná o úplnou anarchii. I my musíme děti občas "zkrotit" a věřte, že někdy to dá docela dost práce J ).
Od září loňského roku se v klubovně vystřídalo více než dvacet dětí ve věku od pěti do třinácti let. A i přesto, že jsou mezi nimi kolikrát nemalé věkové rozdíly nemáme pocit, že by to v jejich kolektivu nefungovalo. Snažíme se z nich vytvořit kolektiv, který se na sebe bude těšit a s radostí podnikat různé výlety a společné akce. Naší největší výhrou však bude, pokud tyto děti oslovíme natolik, že se vzdají svého oblíbeného televizního seriálu nebo počítačové hry.
...ze sdělovacích prostředků se dennodenně dozvídáme, jak je důležité podporovat děti v jejich kreativitě a názorech, které jsou často zpochybňovány a brány na lehkou váhu.
Kamča Plocková a Andrea Štefková