Ač se to zdá neuvěřitelné, tak TÁBOR SPLNěNÝCH SNů byl mým prvním táborem v životě. Někteří jezdí na tábor už od svého útlého věku, zatímco mě to nikdy nebralo jezdit na tábory, tak jsem radši jel se svou rodinou na chatu nebo někam jinam na výlet. Ano, nikdy mě to nebralo, skutečně jsem nevěděl, co je na tom tak zajímavého.
Když jsem se tedy dozvěděl, že Klubka jede na tábor do Kunčic pod Ondřejníkem (trošku mě to zarazilo, myslel jsem, že tábor bude v sousedních Kaňovicích), dobrovolně jsem se rozhodl, že pojedu taky. Rozpaky ve mně vyvolal povinný táborový oblek. Mylně jsem se domníval, že budeme vypadat jak nějaký oddíl bláznů nebo jako kdybychom byli tábor z Bohnic nebo něco takového. Když jsem uviděl ty stany, řekl jsem si, že se mi v nich bude hodně blbě spát, ale opak byl pravdou. Spalo se mi v nich dobře, vyspal jsem se do růžova. Snad to bylo tím, že to bylo spaní venku na čerstvém vzduchu a ne vevnitř.
Ovšem na co z nás nikdo nezapomene, tak to byly pověstné „rubačky“ s Danem. Byly to opravdu velké výzvy, člověk si při nich někdy sáhl na své skutečné psychické dno, i když některé nebyly až zas takové rubačky, jak se zpočátku zdálo. Snad nejlepší byl dvoudenní výlet do Tarzanie a následně na Kněhyni, kdy jsme spali pod širákem, pod hvězdnou oblohou. No, bylo to dobré, ale mí drazí rodiče - počítejte s tím, že si na letošní Vánoce budu přát pořádnou krosnu…
Ono, celý 14-denní tábor byl rozdělen tak, že jeden týden byl „vyrubaný“, protože to byla samá rubačka a druhý týden byla víceméně dramatika a improvizace s naší Andrejkou. Nejenom já, ale i někteří ostatní si možná řekli, že improvizujeme stále v Klubce a proč to děláme na táboře. Ale přece jenom zopakovat a procvičit si naše herecké dovednosti nám vůbec neuškodilo a taky se říká, že opakování je matka moudrosti.
Oba týdny byly super. Snad nejoriginálnější byly a nejvíce mě rozesmály postavičky Kamila a Emila, dále lapač snů, do kterého se měly uchytit ty nejkrásnější a nejlepší sny, ale sem tam i mouchy… No a suprovní nápad byl také Vitaspan, po kterém se nám měly zdát krásné sny. Věřte mi, nikomu nevadilo, že to byly ve skutečnosti Ovocné čočky, které se dají koupit všude.
A které úkoly se mi líbily nejvíc? Např. zábavné bylo vytvořit vlastní originální nápoj. Já jsem byl zrovna v té skupince, která umíchala společně se mnou nápoj RED BANANA, který byl velkým hitem tohoto léta. Myslel jsem, že to bude propadák, ale nakonec jsme se dostali na čestné druhé místo ze čtyř, takže jsem byl s umístěním spokojen. Nápoj to byl lahodný, ale bylo tam příliš hodně velkých kusů ovoce, které někdy nechtěly projít našimi úzkými slámkami.
Večer, když jsme volili čLOVěKA DNE (já byl jednou člověk dne, což mne potěšilo a všem, co mi dali hlasy, dodatečně děkuji), tak mě nejvíc pobavily některé ironické poznámky, co tam někteří odvážní napsali. Některým to sice moc vtipné nepřišlo (zvlášť těm, kterých se to týkalo), ale věřte mi, že mě ironie baví a tohle se skutečně povedlo. Vtipné bylo, když někdo volil Ondráše, protože má velké zuby nebo Tomáše, protože má moc sympatický a přátelský tón v hlase.
Zřídka však byla využívána Schránka na přání a stížnosti, ve které tam toho nikdy moc nebylo (však to byl tak dobrý tábor, že si snad ani nebylo na co objektivně stěžovat). Mrzelo mě však, že někteří z nás si prostřednictvím schránky Přání a stížnosti stěžovali na druhé. Podle mě od toho ta schránka nebyla. Když někdo proti někomu něco měl, tak proč si to s ním nevyřešil face to face? No, a druhá věc, která mě taky trošku mrzela, byla, že někteří jedinci a to zvlášť z té naší Velké Klubky přistupovali k některým hrám. Nebrali je tak, jak by měli, tvářili se, jak kdyby je do nich člověk nutil a přitom by je měli brát jako zábavu. Byl to sice můj první tábor v životě, ale už předtím než jsem na ten tábor jel, tak jsem předpokládal, že to bude něco náročnějšího a že to nebudou žádné lázně nebo žádný relaxační pobyt. Ale dost kritiky. Stejně je to jenom můj osobní názor, který nikomu nevnucuji.
plným vyvrcholením celého tábora byla v poslední den návštěva velmi, velmi, velmi diskrétní společnosti, kde jsem se aspoň pořádně a zadarmo mohl najíst. Ruleta, ta byla taky dobrá, přestože jsem v ní nevyhrál.
Na zpáteční cestě domů jsme v autobuse volili čLOVěKA TÁBORA. Zcela zaslouženě tento titul vyhrála Pafka, která si ho objektivně nejvíce zasloužila. Dobře hrála na kytaru a starala se o zábavu.
Připomněl jsem jen některé momenty letošního tábora. Zažili jsme toho společně mnohem více a pocity a vzpomínky, které se mi v budoucnu vybaví, zůstanou už napořád jen a jen ty nejlepší.
Váš Jirka