Plná dojmů a nepopsatelných zážitků zasedám k počítači, abych zaznamenala čerstvé dojmy z klubkovské první, a ještě k tomu velikonoční, vícedenní výpravy.
Když jsme se v sobotu 7. dubna v 7 hodin ráno shromáždili na autobusové zastávce v Šenově na Lapačce a koulili na sebe ještě na půl zavřená kukadla, zdaleka jsme netušili, jak náročný den je před námi. Konečně dorazil pár minut opožděný a docela obsazený autobus a my mohli díky vstřícnosti pana řidiče naskládat nejprve batohy a posléze i děti do dopravního prostředku, který nás měl dopravit až na daleký Vsetín. Cesta proběhla hladce, sice jsme měli za ty dvě hodiny jízdy trochu useděné zadky, ale veselá atmosféra, kterou nastolila Pafka se svými autobusovými hrami, nám cestu příjemně zkrátila. Ve Vsetíně jsme přestoupili na vlak, který nás dopravil do Velkých Karlovic a pak už nás nesly jen vlastní nožky samochodky.
Na vlakovém nádraží ve Velkých Karlovicích Pafka zahájila etapovou detektivní hru, která nás provázela celým výletem. Dvě skupiny Klubčat, rošťáci a piráti, dostaly k dispozici kvíz, který jim napověděl, že se na chatu Polanu dostanou pouze za pomocí mapy, a tak se tedy naše milé děti jaly vedení. S upravenou výzbrojí a výstrojí jsme se vydali vstříc Vsetínským vrchům, a že to byla cesta nelehká, to by vám mohl povídat nejeden z nás. Cesta na Polanu nám trvala čtyři hodiny a celkem jsme se všemi těmi náklady, ve kterých jsme si nesli celá svá hospodářství, ušli sedm kilometrů. Stoupání to bylo chvílemi neudýchatelné, ale čím více jsme šli do hor, tím více nás valašské podhůří učarovávalo.
Když jsme vítězoslavně dorazili na Polanu, nadšení z malebné valašské chaloupky s malými světničkami se dostavilo znovu. Okolí bylo opravdu okouzlující. Usedlost se nachází 820 m.n.m., takže o výhled do malebných dálek bylo postaráno. Před chalupou stála dobová studna, ze které se tahala voda ve vědru pomocí velkého dřevěného kola a na záchod jsme museli do kadibudek do lesa. No řekněte, není to romantické!
Atmosféru celému výletu dodala etapová hra na téma velikonoční detektiv, se kterou Pafka sklidila nemalý úspěch. Celé to začalo zprávou o panu Polanovi, který kdysi dávno ztratil cenný talíř a teď bloudí po vsetínských vrších a hledá jeho části, aby ho mohl opět složit. Dokud se tak nestane, pan Polana nenajde klidu a nebude se moci vrátit do své chalupy. A tak jsme započali velké pátrání. První střep byl nalezen v okolí chalupy, druhý střep byl ukryt na konci lesní, úkolové stezky, třetí střep byl nalezen na dva a půl kilometru vzdálené hoře Vysoké a čtvrtý střep objevil každý, kdo si troufl na noční stezku odvahy, která naháněla strach i vedoucím. Každý střep obsahoval část zprávy, která byla rozluštěna až po složení celého talíře, a indícii pro další hledání.
Kromě toho jsme si užívali her, soutěží, výšlapu, zpívání s kytarou, horalského života a hlavně Velikonoc, kdy jsme nazdobili vajíčka a upletli pomlázky. Na velikonoční pondělí jsme pravda museli naše tři šmigrustníky trochu uhánět, ale nakonec jsme velikonoční výprask pojali opět soutěžně. Zkrátka a dobře vyhrál ten, který měl na pomlázce první, uvázaných deset pentlí. Dokonce nás navštívil velikonoční zajíček, kterému stálo za to, vážit k nám trnitou cestu a každému v okolí chalupy schoval malé překvapení v podobě čokoládového vajíčka.
Cesta zpátky nám utekla rychle, ale batohy jsme na vlakovém nádraží ve Velkých Karlovicích odkládali se stejnou chutí, jako v sobotu na Polaně. Vlakem jsme cestovali něco málo přes tři hodiny a téměř celou dobu jsme prozpívali s kytarou, kterou perfektně ovládá naše Pafka. Jako první nás na vlakovém nádraží v Ostravě Svinově opusila vedoucí Lenka s malou Peťkou a pak už se to vezlo až do Šenova. Jen velká Stáňa nám nestihla vystoupit, ale vzhledem k tomu, že bydlí v Havířově, ji to ani moc nevadilo:-)
Naše první vícedenní výprava dopadla zkrátka a dobře na jedničku. Všichni jsme přijeli unavení, špinaví a možná trochu hladoví, ale zato náááramně spokojení!
Vaše AndrejAhoj