Na Mamutí stezce a v Lanovém centru

Hned zrána kolem deváté hodiny se to již na šenovském nádraží hemžilo jak malými tak velkými klubčaty. Sluníčko nám krásně hřálo, a tak jsme se konečně mohli vypravit na dobrodružnou výpravu po mamutí stezce a do lanového centra Landek. Netrvalo dlouho a již jsme vystupovali z vláčku na nádraží v Ostravě a brázdili si to uličkami a chodníky ocelovým srdcem republiky. Konečně jsme stáli před branou hornického muzea. Hned zprava se tyčila unikátní mašina a my ji tedy museli patřičně prozkoumat. Ti odvážnější posvačili, a když se objevily Hanka s Peťkou, mohli jsme se vydat dál. V objektu se nacházely mimo jiné i expozice důlních strojů, které jsme si také prohlédli. Poté se vydali do mírného svahu a již jsme stáli u monstrózního mamuta s ohromnými kly. Zde byl zadán jeden ze tří úkolů, a to zahrát dramatickou situaci na dané téma.

Po velmi zdařilém výkonu všech účinkujících jsme se vrhli na další úkol. Stačilo jen vyjít 57 schodů a vyšlapat 200m do kopečka, zde zjistit pár informací o Landecké, chcete-li Petřkovické venuši, najít zprávu a všechny právě načerpané znalosti správně využít. Myslím, že jsme opět nezklamali. Cesta za třetím úkolem byla snad nejdelší, ovšem na jejím konci byla snad nejzáslužnější odměna. Na vrcholku hory jsme nalezli lahodné mamutí maso, které jsme si hned opekli a také si na něm moc pochutnali. Tím jsme tedy dovršili cestu za mamutem a plně se mohli soustředit na adrenalinový zážitek, který jsme měli před sebou.

Někteří sebejistě, jiní s pochybami, vstupovali branou do Lanového centra Landek. Ohromné lanové prolézačky zavěšené ve výšce 8 metrů nás ovšem svým způsobem pokoušely. Hned zpočátku se nás ujal instruktor Vašek a ty menší si vzala na starost instruktorka Ivča. S Vaškem nás nejprve čekala malá rozcvička, poté trénink na menších prolézačkách, zkouška na trenažeru a konečně jsme mohli vystřelit do vzduchu. Celou hodinu jsme překonávali své já. V každém z nás ze vzdýmala vlna adrenalinu. Snad pro každého to byl neopakovatelný zážitek. Ti menší ovšem nezaháleli a také prokazovali svou odvahu v menších výškách. Když program skončil, začalo nepatrně kapat a nato přišla krátká průtrž mračen. Ukryli jsme se tedy do obchůdku a pod deštníky, kde se nasytili. Po dešti jsme se opět vydali na cestu, ale tentokrát už ne za mamutem, či podobným tvorem, ale domů.

Papapa vaše papapapafka Štefková

 

Přihlášení